Prozatím je původce epizootické enteropatie neznámý. Je to bezesporu nakažlivá nemoc, kterou lze u zdravého králíka způsobit prostým podáním obsahu slepého střeva králíka nemocného. Ale co přesně nemoc způsobuje je záhadou. Nebude to žádný parazit, ERE není to samé jako kokcidióza. Nemoc u zdravých králíků způsobuje i obsah střeva nemocných zvířat, který byl přefiltrován přes tak jemný filtr, který by zastavil všechny známé viry. Ze střevního obsahu nemocných králíků se daří kultivovat dvě bakterie, E. coli a Clostridium perfringens, častěji než u jiných králíků. Pokud jsou ale  zdraví králíci nakažení těmito bakteriemi, epizootickou enteropatii to u nich nezpůsobí.

Současné poznání je takové, že za příznaky nemoci může nějaký toxin, produkovaný bakteriemi.

Jako u všech střevních nemocí králíků bude i ERE významně ovlivňovaná podmínkami prostředí, hlavně výživy, a na průběhu a mortalitě onemocnění se podílí i ostatní střevní patogeny. U uměle nakažených SPF králíků, tedy u těch prostých všech ostatních známých původců střevních potíží, hyne na ERE asi pětina králíků. Mimo laboratoř může uhynout i 80 % zvířat.

Jak se ERE projevuje

Jen podle klinických příznaků nelze poznat, že se jedná o epizootickou enteropatii. Králíci po odstavu mohou trpět celou škálou střevních chorob, včetně souběžné infekce vícero původci. Celou situaci komplikuje značný vliv prostředí, především výživy, ale i zoohygienických podmínek, počtů králíků na jednotku plochy a úrovni stresů.

ERE je nemoc nejčastěji postihující králíčata asi do dvou týdnů po odstavu. Typickým pacientem je zvíře 6 – 14 týdnů staré. Onemocnět ale mohou i neodstavená králíčata nebo králíci starší a dospělí, jen to u nich není tak časté.

Epizootická enteropatie je mezi střevními onemocněními králíků nápadná svou nakažlivostí, je to hromadné onemocnění. Inkubační doba nemoci je 2 – 12 dní.

Choroba začíná náhlým nechutenstvím. Jinak jsou ale příznaky dosti nevýrazné, králíci jsou neteční, nahrbení, u některých je objevuje mírný vodnatý průjem, který ale nebývá ani náhodou pravidlem. Objem břišní dutiny se postupně zvětšuje, nastupuje obecná paréza trávicího traktu a od třetího dne nemoci se rozvíjí poměrně typický příznak ERE – žbluňkavka. Žaludek a tenké střevo králíka jsou v této fázi naplněné tekutinou nebo tekutinou s plynem, takže nemocným zvířatům škrundá v břiše a nápadně šplouchají při prohmatání. Nemoc je doprovázena bolestí, králíci skřípou zuby, ale nemají nikdy horečku.

Někdy králíci vylučují místo výkalů hustý, táhnoucí se, zapáchající hlen.

Příznaky nemoci jsou nejvýraznější 4. až 6. den trvání a pokud králík v důsledku ERE hyne, obvykle v tomto čase. Pokud přežije týden, začne nemoc pomalu ustupovat. Část přežívajících králíků ale žbluňká ještě 10. den a zpomalení růstu králíčat přetrvává 14 dní.

Léčba

Jednotlivé králíky lze intenzivně léčit stejně, jako se léčí u jiných poruch střev. Králíky trápí především dehydratace, bolest, nechutenství a zástava střevní motility. Všechno se dá zvládat v rámci podpůrné léčby. Pomáhá kapačka, léky proti bolesti, léky na rozhýbání střeva i dokrmování ze stříkačky krmením, které obsahuje dostatek vlákniny.

Ve velko

chovech se podávají antibiotika, nejlepší výsledky dává bacitracin.

Prevence

Prevence je základ, ale v případě ERE je ztížená neznámou příčinou nemoci. Nicméně protože je to bezesporu nákaza, obecná protinákazová opatření působí i jako ochrana před enteropatií. Ve velkochovech se osvědčily systémy all-in, all-out.

Dále se ví, že nemoc vzniká spíše u králíků, kteří dostávají krmnou dávku obsahující málo vlákniny a přebytek škrobů a bílkovin. Riziko snižuje zvýšení podílu hrubé vlákniny a také dávkované krmení jadrnými krmivy.

Autor článku MVDr. Tereza Ježková, 2015