Pasteurelóza králíků je bakteriální onemocnění králíků, které se projevuje hnisavými záněty v těle králíka, nejčastěji vzniká infekční hnisavá rýma. Pasteurelová infekce se může projevit i vznikem abscesů, zánětem středního ucha, neplodností či náhlým úhynem králíka.
Bezpříznakové nosičství je velmi časté a bakterie osidluje sliznice 30 – 90 % klinicky zcela zdravých králíků v běžných chovech. Ke vzniku onemocnění musí být obvykle králíci oslabeni nějakou jinou nemocí nebo špatnými podmínkami chovu.
Původce
Původcem nemoci je Pasteurella multocida, gram-negativní, nepohyblivá, krátká tyčinka. Bakterie netvoří spory a roste v přítomnosti i nepřítomnosti kyslíku. Tvoří 16 somatických sérovarů a které se rozdělují do pěti séroskupin podle tvz. kapsulárního typu.
Tyto sérotypy se od sebe odlišují též preferovaným hostitelem a svou schopností u něj vyvolat onemocnění. Jednotlivé kmeny jsou víceméně hostitelsky specifické, králík se pasteurelózou nakazí jen od dalšího králíka.
U králíků se vyskytuje především kapsulární typ A a D, přičemž sérotyp A:12 způsobuje především rýmu a sérotypy A:3 a D:3 spíše zápaly plic. V České republice se vyskytuje navíc ještě typ F, který je vysoce patogenní.
Ve vnějším prostředí není bakterie příliš odolná, ve vzduchu vydrží řádově hodiny, ve vodě dny. Ničí jí UV záření, vlhké a suché teplo a všechny běžné dezinfekční přípravky.
Pasteurelóza jako taková je nemoc mnoha druhů zvířat, bakterie může způsobit abscesy z kousných ran a dále vyvolává zápaly plic u činčil, skotu, ovcí a koz. Také je jedním z původců sípavky prasat a významným patogenem drůbeže, u které způsobuje choleru. Naštěstí se ale nemoc nepřenáší z jednoho druhu zvířete na druhé a nemocní králíci nakazí zase jen jiné králíky.
Šíření
Pasteurelóza králíků je kapénková infekce, která se šíří vzduchem z akutně nemocných králíků a to na vzdálenost až 180 cm. Přenosná je přímým kontaktem mezi králíky či jejich vzájemným olizováním i nepřímo kontaminovanými pomůckami, krmivem či vodou. Králíčata se mohou nakazit při porodu, pokud ramlice trpí poševní pasteurelovou infekcí.
Infekce králíčat je nicméně vzácná. Pravděpodobnost infekce stoupá s věkem králíka. Možný je i pohlavní přenos při postižení pohlavních cest.
Průběh nemoci
Bakterie vstupuje do organismu nejčastěji nozdrami či poraněnou kůží. Pasteurella je především obyvatel sliznic a v závislosti na kmeni je vybavená způsoby, jak se uchytit na sliznici a uniknout imunitnímu systému králíka. Proti kolonizaci sliznice či dokonce průniku bakterie dále do těla pracuje králíkova obranyschopnost. Výslednice schopnosti konkrétního kmenu Pasteurelly osídlit sliznice králíka a vyvolat nemoc a naopak schopnosti králíka infekci odolat může mít v podstatě tři podoby:
- v prvním případě je slizniční imunita zcela dostatečná k udržení bakteriálního množení na uzdě a bakterie jsou následně zničené slizničními protilátkami.
- v druhém případě je slizniční imunita dostatečná k zabránění onemocnění, ale králík se stává bezpříznakovým nosičem s nosní dutinou či středním uchem osídleným pasteurelami. Při oslabení organismu může dojít k propuknutí choroby.
- imunita králíka je nedostatečná a dochází k onemocnění.
Jen málo kmenů Pasteurelly je dostatečně patogenních, aby překonaly obranu zdravého hostitele a způsobily onemocnění u každého králíka. K vypuknutí klinického onemocnění je obvykle potřeba, aby byl králík předem oslabený.
K predispozičním faktorům, které podporují propuknutí pasteurelózy, patří především špatné podmínky chovu. Vadí prašné či chladné a zároveň vlhké prostředí, velký počet králíků na malé ploše, dráždění dýchacích cest čpavkem z nečištěných kotců, benzínovými výpary při chovech v garážích či naopak osvěžovači vzduchu při chovech v domácnostech. Dále stres a to i stres způsobený jinými nemocemi či onemocnění zubů, nedostatečná výživa či vyhubnutí. Králice jsou citlivější během březosti a kojení.
Léčba
Léčba pasteurelózy je nesnadná, zdlouhavá a často nezničí nákazu zcela, ale králík zůstane bezpříznakovým nosičem. Vystavení predispozičním faktorům u něj může znovu spustit infekci. Chronická pasteurelóza králíků s abscesy v místech, kde je nelze odstranit či aspoň otevřít, je léčitelná jen velmi těžko. Chronická rýma, u které došlo k narušení nosních skořep, je již neléčitelná.
Nemoc není možné vyléčit rychle ani levně, u králíků chovaných na maso je proto mnohdy nejrozumnějším řešením utracení nemocných kusů.
Léčba spočívá v dlouhodobém, i přes jeden měsíc trvajícím celkovém podávání antibiotik a v podpůrné péči. Léčbu usnadňuje zavodnění zvířete, a to i přidáním šťavnatého krmení či vdechování páry, které podporuje rozpouštění hlenů. Pasteurelová rýma v počátku onemocnění na léčbu reaguje dobře, v pozdějších stadiích už hůře, nemoc se ráda vrací a i zdánlivě vyléčené zvíře často zůstává trvalým nosičem.
Vestibulární syndrom způsobený pasteurelózou má horší prognózu než encefalitozoonóza, je to obvykle progresivní, neléčitelné onemocnění, protože abscesy ve vnitřním uchu a v mozku jsou nedostupné jakoukoliv léčbou. Podávání antibiotik může zánětlivý proces pouze ohraničit a zabránit dalšímu zhoršování stavu.
Prevence
Pasteurely v sobě nese většina králíků. Existují sice i nemoci zcela prosté chovy, ale to se jedná o chovy laboratorních králíků. V běžném životě lze prostého chovu dosáhnout jen těžko a ještě obtížnější je ho udržet. Protože je ale pasteurelóza především druhotnou infekcí, její výskyt se dá kontrolovat omezením predispozičních faktorů. Zdravý králík v optimálních podmínkách chovu spíše neonemocní.
Nejčastěji pasteurelóza řádí u králíků ustájených pod střechou, ve vnitřních králíkárnách například v kůlnách, zahradních domcích a stodolách. Tyto objekty totiž často bývají nedostatečně větrané a zvláště v zimě v nich stoupá vlhkost vzduchu a obsah amoniaku. Králíkům nevadí ani tak zima, jako vlhko a průvan, v takových podmínkách snadno onemocní. V hromadných chovech je vynikající, i když neoblíbenou, prevencí selekce na zdraví a likvidace klinicky nemocných kusů.
Vakcinace existuje, ale není to žádný zázrak. Výsledkem očkování jsou celkové protilátky IgG, ale sliznice jsou chráněné slizničními protilátkami IgA. To znamená, že očkování nedokáže zabránit nákaze – osídlení sliznice nosu bakteriemi, ani bezpříznakovému nosičství na sliznicích. V ideálním případě chrání pouze před klinickými projevy onemocnění. Vakcína chrání proti sérotypu A a D a zkřížená ochrana není dokonalá. I očkovaný králík proto může onemocnět pasteurelózou způsobenou jiným kmenem bakterie.
autorkou článku je MVDr. Tereza Ježková, 2015